Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou

Anotace

Jak překročit hranice nemožného? A proč jsme světová špička v léčbě dětské leukémie?  Knižní rozhovor spisovatelky Petry Dvořákové s profesorem Janem Starým se obrací k nejdůležitějším momentům jeho života — od studia medicíny přes osudová setkání až po klíčová rozhodnutí, která vedla k zásadním zvratům v léčbě dětské leukémie u nás.   Autorka mapuje jednotlivé kroky Jana Starého, které se v polovině osmdesátých let semkly v první léčebné úspěchy, kdy leukémii skokově překonalo až šedesát procent dětí. Zastavuje se u fascinujícího příběhu první transplantace kostní dřeně dítěte, kterou profesor Starý uskutečnil v den generální stávky v roce 1989. Prizmatem vlastní zkušenosti s onkologickým onemocněním dítěte nahlíží autorka až do současnosti, kdy je úspěšnost léčby dětí s leukémií téměř devadesátiprocentní a díky práci Jana Starého a jeho spolupracovníků jsme se stali světovou špičkou v oboru. Vyprávění životního příběhu tohoto lékaře je prodchnuto jeho lidstvím, laskavostí a hlubokou empatií ke každému člověku.  ––– Znovu jsem si uvědomila, jak neskutečné pracovní i osobní nasazení Jana Starého, každodenní úsilí hnané někdy až zdánlivě nedosažitelnými nadějemi, dokázalo zvrátit osudy tolika nemocných dětí.— Petra Dvořáková  Patřím k té šťastné generaci lékařů, která ve svém oboru zažila neuvěřitelný pokrok, jaký si na počátku neuměli ani představit. Když jsem začínal, tak na leukémii skoro všechny děti zemřely, dnes skoro všechny přežijí. To považuji za veliké štěstí, protože ne každému lékaři se toto stane.— Jan Starý