O komentáři, o komentátorech

Anotace

Tato kolektivní monografie vznikla jako další v řadě podobných textů, vydávaných nakladatelstvím Karolinum (Osvaldová, B.– Kopáč, R. O fejetonu, s fejetonem. Praha: Karolinum 2007; Osvaldová B. – Kopáč, R. Pokusy a dobrodružství. Praha : Karolinum 2008; Osvaldová, B. – Tejkalová, A. Internetizace a digitalizace žurnalistiky: Proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií. Praha: Karolinum, 2009; Osvaldová, B. – Kopáč, R. – Tejkalová, A. O reportáži, o reportérech. Praha: Karolinum 2010.). Pokračujeme v mapování české mediální scény s myšlenkou, že sebeodbornější teorie bez uvedení konkrétních příkladů a zážitků z tvorby adeptům žurnalistiky nebo mediálních studií nemůže poskytnout dostatečný vhled do problému. Tento text je zaměřen na žánr komentáře. Po předmluvě a stručném obecném úvodu obsahuje příspěvky různých osobností, ať už teoretiků sdělování, nebo novinářů, kteří mají s psaním komentáře zkušenost. Čtenář si tak může udělat přehled o tom, jak komentář vzniká a jaká jsou úskalí jeho tvorby. Pro komentátora je důležitá příprava, znalost tématu, nápaditá kompozice a také jiný pohled na věci, které bývají známé, ale právě komentátor je dokáže vidět nečekaně a zajímavě. Také jazyk komentáře nemá být nudný, důležitý je titulek i první odstavec. Autoři upozorňují na to, že první odstavec často předělávají, hledají nejvhodnější slova, která by měla posluchače nebo čtenáře upoutat. V řadě příspěvků kladou autoři důraz na vlastní pozorování, zážitek, práci tzv. v terénu. Boří tak mýtus, že komentář lze napsat od stolu, aniž by novinář mluvil s lidmi nebo byl osobně přítomen různým jednáním, jako to dělá zpravodaj. Zpravodaj by ale události měl popisovat, kdežto komentátor hledá souvislosti.