A já pořád kdo to tluče

Anotace

Nové vydání dnes už téměř legendární prozaické prvotiny, která odstartovala mimořádně úspěšnou spisovatelskou dráhu Radky Denemarkové  Jeden zločin. Jedna hra. Birgit Stadtherrová, geniální dramatička, spoutaná vlastními démony, neschopná navštívit ani premiéru své hry. Petr Buch, obsedantní sadistický režisér skrývající tajemství. Divadlo jako únik z reality. Divadlo jako terapeutický prostředek. Divadlo jako náš svět. Všichni musejí odehrát svůj part až do hořkého konce. V životě je to stejné jako na divadle. S postupujícím věkem ubývá rolí, které člověk muže hrát.  A já pořád kdo to je,kdo mi nedá pokoje,a já pořád kdo to tluče —a on ďábel na obruče…  ––– A já pořád kdo to tluče jsem psala před téměř dvaceti lety, psalo ji mé tehdejší já. Ale nic se nevyrovná pocitům, když kniha vzniká. To střídání zoufalství a radosti. Jsem román, který právě píšu. Jen v takovém údivu má cenu psát. Když píšu novou knihu, začínám od nuly.  Forma románu byla v tomto období zásadní, plánovala jsem trilogii a všechna témata budoucích knih jsou zde. A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera a Kobold jsou průzkumem mentality prostoru, v němž jsem se narodila. Taková je trilogie o středoevropském dvacátém století, která vznikala postupně v průběhu šesti let.