Z deníku marnosti

Anotace

ThDr. Dominik Pecka (1895–1981) byl povoláním katolický kněz a středoškolský profesor. Působil v duchovní správě a pak vyučoval na gymnáziích v Jihlavě a v Brně. Za komunistické nesvobody byl pro vychovatelské působení mezi mládeží zatčen, odsouzen na dva a půl roku a uvězněn na Pankráci a ve Valdicích. Krátce po propuštění byl znovu uvězněn na Mírově. V knize Z deníku marnosti beletristicky zachytil léta strávená ve vězení. Recenze: „Vyprávění začíná zatčením a výslechy, pokračuje léty ve vězení a končí propuštěním po amnestii. Hrdina se často vrací do let mládí, mimo jiné i ke vzpomínkám na plachou a nenaplněnou studentskou lásku k vážně nemocné dívce. Vězeňské kapitoly mají charakter klíčové prózy a mnozí vězni zde vystupují pod krycími jmény (...). Že je zkušený vypravěč, prokázal Pecka zejména na příběhu slovenského spoluvězně, evangelického pastora, jemuž vězni říkají Nemo. Ten na sebe vzal těžkou vinu své povrchní a rozmazlené dcery Ilonky, jež zavraždila svého manžela. V době, kdy už byl její otec odsouzen jako údajný vrah k dlouholetému žaláři, ji výčitky svědomí dovedou k sebevraždě (...). Peckův pohled na věznění je jiný než třeba pohled jeho jmenovce Karla Pecky či později Václava Havla nebo Evy Kantůrkové. Dominik Pecka snáší vězení jako pravý křesťan, chápe své uvěznění jako ‚rozhodující zkoušku kněžského poslání'. (...) Jeho deník je i deníkem naděje (...), dokazuje, že proti zlu se dá bojovat i humorem, byť smutně ‚muklovským'.“ Jiří Rambousek, Jaroslav Točík in: Jihlavské listy, 1. 7. 1994.