Výchova je setkáním

Anotace

„Být vzorem, to jednoduše znamená, že člověk utváří svůj život před někým, například před malými dětmi. Děti zažívají, že dospělý žije sám sebe, a v pozitivním případě i to, že sám sebe utváří ze svých motivů budoucnosti. Svým vlastním způsobem to dělají děti také.“ Jak se mohou pedagogické ideály stát účinnými v každodenním životě s dětmi? Jak dosáhnout toho, aby se dařil společný život dětí a dospělých? Wolfgang Sassmannshausen pohlíží na výchovu jako na životní umění a její potenciál rozvíjí z pohledu proměňujícího se mezilidského setkávání - protože jak děti, tak dospělí jsou především jedno: lidé v procesu, kteří se vzdělávají a vyvíjejí. Navzájem si hrají ve víru tance touhy a důvěry, ve své nezaměnitelné jedinečnosti založené na svobodě. Prozkoumávají, co vše je možné mezi minulostí naplněnou zkušenostmi a impulzy přicházejícími z budoucnosti. Aby výchova a vývoj naplnily přítomnost, je třeba, abychom byli připraveni naslouchat proudu času a hlavou, srdcem i rozumem hledat a otevírat bránu k budoucnosti. Jak se takové hledání může zdařit, ukazuje autor na základě svých dlouholetých zkušeností v této knize.