Membrány

Anotace

Novela Membrány, která stojí v čele souboru próz z devadesátých let, představuje ikonické dílo žánru science fiction. Setkala se s velkým ohlasem nejen na Tchaj-wanu, ale i v mnoha jiných ze- mích a její znepokojující vize budoucnosti v technicky vyspělé civilizaci nás nutí nově definovat člověka. Napínavé příběhy ukazují lidské vědomí i touhu po vztazích – a ve světě, kde se prolíná iluze se skutečností, zkoumají tělesné hranice člověka a světlé i temné proudy lidské mysli. O autoroviChi Ta-wei se narodil v roce 1972 na Tchaj-wanu. Vystudoval na Katedře cizích jazyků a literatury na Národní tchajwanské univerzitě (NTU) a následně odešel do Spojených států amerických, kde získal doktorský titul z komparatistiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA). V současné době přednáší na Tchaj-wanu na Národní univerzitě Chengchi a věnuje se výzkumu homosexuality a historie queer literatury.Vychází souběžně s antologií V cizí kůži – druhým výborem současné tchajwanské prózy.Doporučení:Tato výjimečná sci-fi novela je podmanivým vyprávěním o lidském vědomí a vztazích s ostatními. Metaforicky se strefuje přímo do okamžiku, ve kterém se právě nacházíme. Činí tak nicméně výsostným Chi Ta-weiovým způsobem, který je pro západní čtenáře něčím absolutně novým. Jaké to překvapivé a vzrušující obohacení světové sci-fi literatury!Kim Stanley Robinson, autor knihy Rudý Mars Pohleďte, jaký retro závan čerstvého vzduchu! Toto pohříchu skvostné kyberpunkové ohlédnutí za počátky online digitální kultury prorocky vyzdvihuje otázky genderu, tělesnosti, identity a technologií, které jsou po pár desetiletích od svého prvního vydání ještě aktuálnější.Susan Stryker, šéfredaktorka TSQ: Transgender Studies Quarterly Vskutku neotřelá novela… Nemá ani sto padesát stran, a přesto dosahuje ohromujícího záběru. Z pohledu dneška se navíc ještě prohlubuje její hravý a znepokojující vhled do světa přesyceného digitálními technologiemi, do nástrah vnímání sebe sama a úlohy práce i do vytváření pomíjivých představ o identitě a vlastním já.Chris Littlewood, The Paris Review Daily