Slunce, seno...

„My už budeme dávno bradou vzhůru, a Slunce, seno se bude pořád promítat!“ … říkávala Helena Růžičková, která si velmi dobře uvědomovala, že vedle cyklu o rodině Homolkových to jsou právě tři letní komedie Zdeňka Trošky, které její herecké nesmrtelnosti postaví pomník. „Jako Růžičková jsem přestala existovat v roce 1983. Od té doby jsem Škopková,“ dodávala se smíchem představitelka hřmotné vesničanky Mařeny Škopkové, která v Hošticích matriarchálním způsobem diriguje život své rodiny – hormony rozbouřené dcery Blaženy, králíky trávícího syna Jirky, pivo milujícího manžela i nemohoucí maminky, upoutané na pojízdné lůžko. I díky ní se tato trilogie stala fenoménem, legendou a kultem, který nejen, že nestárne, ale podle mnohých naopak zraje jako víno. Jak se totiž na následujících stránkách dozvíte, osud těchto filmů zpočátku nevypadal příliš nadějně, ba právě naopak. Jejich tvůrci byli osočováni ze stvoření čehosi podřadného, paskvilu s fekálním humorem, který není hoden toho, aby na něm spočinulo oko socialistického diváka. Neslábnoucí obliba všech tří filmů budiž důkazem, jak hluboce se tehdejší kritici mýlili, a satisfakcí pro ty, kteří šli s kůží na trh. Nejen na samotný vznik filmu od prvních řádek námětu, na nezapomenutelné natáčení, ale i na Helenu Růžičkovou vzpomíná v tomto průvodci drtivá většina herců a tvůrců, kteří jsou ještě mezi námi. A za těmi, kteří s námi už hovořit nemohou, se podíváme alespoň ve vzpomínkách. Nové velkoformátové vydání obsahuje řadu nově objevených fotografií a raritních archivních materiálů