Anotace
Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ. Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi: Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž. Poezie si Vás už "ochočí" sama. JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986
Přehled kapitol
| 1 | Báseň nejpokornější | 00:01:25 | ||
| 2 | Žhavé ovoce | 00:02:11 | ||
| 3 | Chléb a růže | 00:01:36 | ||
| 4 | Jabloň se strunami pavučin | 00:02:24 | ||
| 5 | Rozhovor | 00:01:02 | ||
| 6 | Půlnoc | 00:00:48 | ||
| 7 | Vosková svíce | 00:01:06 | ||
| 8 | Ruce Venušiny | 00:01:11 | ||
| 9 | Komediantský vůz | 00:01:13 | ||
| 10 | Noc na Prahu | 00:01:41 | ||
| 11 | Nad hrobkou českých králů | 00:01:28 | ||
| 12 | Za Vladislavem Vančurou | 00:03:30 | ||
| 13 | Ty, válko | 00:02:55 | ||
| 14 | Píseň o Viktorce | 00:05:33 | ||
| 15 | Vltava | 00:07:40 | ||
| 16 | Píseň o válce | 00:04:41 | ||
| 17 | Venušin pahorek | 00:02:54 |
Zobrazit více
Podrobnosti
| Autor: | Jaroslav Seifert |
|---|---|
| Čte: | Otakar Brousek st. |
| Vydavatel: | Supraphon |
| Celková délka: | 00:43:18 hod. |
| Vydáno: | 2021 |
| Formát: | MP3 |
| Velikost: | 40 MiB |