Život k nevíře

Anotace

K objevení nových světů někdy postačí otevřená lidská mysl…Ve dvaasedmdesáti letech si ovdovělá britská učitelka matematiky Grace přijde bolestně zbytečná. Sžíravý pocit viny, že kdysi nedokázala zabránit tragické smrti malého syna, jí už celé dekády brání radovat se ze života. Upjatá seniorka proto zaskočí sebe samu, když se znenadání vypraví na Ibizu, kde jí záhadně zmizelá přítelkyně odkázala domek. Do vyhlášené destinace, proslulé přírodními krásami a divokými večírky, odletí s cílem zjistit, co se dávné kamarádce přihodilo. Ovšem to, co na malebném ostrově najde, překoná její nejbujnější fantazie a donutí ji pohlédnout na svět jinýma očima. Průvodcem pochybovačné Britky na cestě k novému smyslu života se stává postarší Alberto s vizáží piráta – kdysi uznávaný mořský biolog, jenž se zdiskreditoval knihou o mimozemské síle obývající vodstva Středozemního moře. Grace však bude muset čelit nejen hranicím vlastního poznání, ale i přízrakům minulosti a nepříteli obdařenému nepředstavitelnou mocí.Strhující román od autora bestselleru Půlnoční knihovna je plný zázraků, dobrodružství a naděje. Jeho protagonistka vypráví bývalému studentovi fantastický příběh o hlubokém zármutku i síle nových začátků.„Autor knihy Půlnoční knihovna se vrací s dalším terapeutickým fantasy románem.“ – The Washington Post„Haigovo pozitivní poselství udělá jeho fanouškům radost.“ – Kirkus Reviews „Těšit se můžete na knihu plnou tajemství, mysteriózních zážitků i podmanivé atmosféry.“ – magazín Knihkupec „V Haigově suverénním podání se z magie stává součást dechberoucího života.“ – Publishers WeeklyBod zoufalství je často bodem pravdy. Když se nám daří špatně, potřebujeme klesnout úplně na dno, aby nastala změna. Někdy si musíme připadat jako v pasti, abychom našli cestu ven. Pravdu o sobě samém nepotkáme na světle a čerstvém vzduchu. Rádiu neporozumíme tím, že si v něm poslechneme písničku. Musíme ho rozbít, abychom si prohlédli, jak je vyrobené.A ty první dny na Ibize vynesly na povrch všechno, co se mi dařilo potlačit. Zármutek, zoufalství, samotu. Hroutila jsem se, ale zároveň jsem se viděla. Byla jsem otevřená jako rozbité rádio, stála jsem tváří v tvář svým vlastním nefunkčním cívkám, obvodům a tranzistorům. Všem vadám a nesrovnalostem. A možná to bylo ono. Možná se to stalo právě proto, že jsem tam ležela, rozbitá, paradoxně otupělá a rozbolavělá zároveň. Možná že když křičíš potichu, i pomoc se dostaví neslyšně. Možná vesmír naslouchal. Třeba zachytil můj signál.Nevím. Ale něco se zcela určitě stalo. A načasování bylo dokonalé. – ukázka z knihy

Přehled kapitol