Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1118 3803 "Vítězslav Hálek Večerní písně, V přírodě" vydanému v Supraphonu v roce 1985 k básníkovu 150. výročí narození a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Když VÍTĚZSLAV HÁLEK (1835-1874) zemřel, bylo mu třicet devět let - jako by i věkem měl zůstat pěvcem mládí, lásky, probouzející se přírody a politických nadějí (od konce padesátých let dohasínalo v Rakousku období absolutismu). Pocházel z Dolínku u Mělníka, vystudoval pražské akademické gymnázium, nějaký čas chodil na filozofickou fakultu. Od založení Národních listů (1861) byl jejich redaktorem. Rozený novinář, divadelní a literární kritik, redigent slavných almanachů Máj a několika knižních edic, redaktor významných časopisů Zlatá Praha, Květy, Lumír. A ovšem - jako Neruda - fejetonista. Častými tématy jeho podčárníků jsou cesty do ciziny a především domácí politický a kulturní život. Cílevědomě bojoval proti provincionalismu, za právo na svobodu názoru, za lidskost a bratrství. Ve své literární činnosti byl básníkem (lyrikem i epikem), prozaikem i dramatikem...Z Hálkovy lyriky jsou nejznámější a umělecky nejcennější VEČERNÍ PÍSNĚ (1859) a sbírka V PŘÍRODĚ (tři cykly, 1872-1874). Večerní písně! Po tolik desetiletí neodmyslitelný "zpěvník lásky"; básně, které inspirovaly mnoho hudebních skladatelů a malířů; jedna ze základních knížek domácí poezie...Večerní písně jsou nejen milostným zpěvem, nýbrž zároveň také básníkovým poselstvím, který vědomě přijímá úděl pěvce svého národa. Večerní písně byly prvním velkým básnickým činem Hálkovým, cyklus V PŘÍRODÉ je sbírkou předsmrtnou. Příroda je básníkovým zdrojem poezie, krásné a přirozené je jen to, co s ní žije v souladu. Zároveň se mu stala i věčným symbolem života a konkrétním obrazem tehdejšího společenského a politického zápasu. Proto také většina básní čerpá z jara přírody, které vzbuzuje nové naděje: příroda se probouzí ze zimního spánku, rodí se nový život....Přes vzdálenost letopočtů, vývoj jazyka, literatury a celé společnosti zachovaly si Hálkovy verše (které ostatně našly řadu následovníků, a to až po současnost) své líbezné kouzlo... Zaposlouchejme se do jeho básní, rozeznělých hlasy těch, kteří se narodili o celé století později. Jsou to básně, které k nám promluvily nejživotněji, a je jich tolik, kolik dovolil rozměr gramofonové desky: z Večerních písní polovina, ze tří cyklů sbírky V přírodě zhruba šestina. Doufáme, že vznikl celek, který se za účasti čtveřice interpretů stal znějící partiturou, uměleckým tvarem.
