V nekonečném dešti a svíravém bahně následují proroka, který vstal z mrtvých, aby je dovedl ke spáse… nebo do nicoty. Na vylidněné vesnici kdesi v maďarské pustině jako by se zastavil čas. Poslední hrstka obyvatel odevzdaně utápí své bezvýchodné životy ve vzájemné nenávisti a laciném alkoholu. Jejich vyprázdněné dny apaticky plynou jeden za druhým, dokud se mezi nimi jako ničivý požár nerozšíří neuvěřitelná zpráva: Irimiás se vrací! Muž, jehož všichni pokládali za mrtvého. Charismatický lhář, falešný spasitel a mistr manipulace. Představuje návrat domnělého mesiáše jejich poslední šanci na nový začátek, nebo jen krutý žert osudu, který je má definitivně zlomit? Uhrančivé vyprávění posluchače pomalu ovíjí nekonečnými větami, dokud nezjistí, že z postapokalyptického světa, kde se stírá hranice mezi skutečností a halucinacemi, není úniku. A že pod nánosem nihilismu v příběhu probleskuje krutý, ale geniální humor, vysmívající se lidské hlouposti a naší bytostné touze nechat se raději obelhávat než čelit nemilosrdné pravdě. Výjimečný debut a současně erbovní dílo maďarského laureáta Nobelovy ceny za literaturu, jímž si vysloužil místo po boku svých oblíbených spisovatelů, středoevropských velikánů Franze Kafky či Roberta Musila. Mimořádně sugestivní próza (a podle některých i prorocká vize) se dočkala kongeniální filmové adaptace v podobě stejnojmenného, sedm a půl hodiny trvajícího snímku, natočeného věhlasným režisérem a autorovým blízkým spolupracovníkem Bélou Tarrem. „Román nevídané hloubky, podmanivý a přinášející čistý čtenářský prožitek.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz „Úchvatně napsané, že jsem ani nedýchal a hltal řádek za řádkem. Hypnotické!!“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz „Satanské tango je působivý příběhový tanec mezi lidskou malostí a pominutelností času.“ – Medziknihami.sk „Nestvůrný román: hutný, důmyslně vystavěný, často vzrušující a předestírající podmanivou osobitou vizi – ale přesto nestvůrný. Je to dílo tak brutální, neúprosné a pochmurné, až je nezřídka docela zábavné.“ – The Guardian „A co proboha chtěla?“ Žena se zatvářila nechápavě. „Zbláznila se,“ řekla tiše. „Už bylo na čase,“ poznamenal Schmidt. „Říkala...,“ pokračovala váhavě Schmidtová a dívala se hned na Schmidta, hned na napjatě poslouchajícího Futakiho, „říkala, že se sem po silnici blíží Irimiás s Petrinou... Sem, k osadě! A potom... že už sou možná tady v hospodě...“ Chvíli nedokázal promluvit ani Futaki, ani Schmidt. „Prý je viděl ve městě... průvodčí dálkovýho autobusu...,“ prolomila žena ticho a hryzla se do rtů. „A pak, že se... pěšky vydal... vydali k osadě..., v tomhle nečase..., průvodčí to viděl, když zahnul na elekskym rozcestí, protože má tim směrem statek a šel domů.“ Futaki vyskočil. „Irimiás? A Petrina?“ Schmidt se zasmál. „Ta Halicsová se fakt zbláznila. Bible jí vlezla na mozek.“ Schmidtová se ani nepohnula. Bezradně rozpřáhla ruce, pak se najednou rozběhla ke sporáku, dřepla si na stoličku, opřela lokty o stehna a hlavu složila do dlaní. „Jestli je to pravda...,“ šeptala a oči jí zasvítily. „Jestli je to pravda...“ Schmidt ji netrpělivě okřikl: „Přece sou mrtvý!“ – ukázka z knihy
