Jak se z talentovaného a kritického umělce stane kolaborant totalitního režimu? Slavný filmový režisér G. W. Pabst, jeden z velikánů rané éry kinematografie, známý svými levicovými a humanistickými postoji, prožívá koncem 30. let v Hollywoodu neúspěšné období. Navzdory varování přátel a hrozícímu konfliktu v Evropě se proto roku 1938 rozhodne navštívit rodné Rakousko, které se mezitím stalo součástí německé Třetí říše. Jeho starosti o nemocnou matku i tvůrčí frustraci však brzy zastíní vypuknutí druhé světové války. Hranice jsou uzavřeny a Pabst zoufale hledá možné východisko z nebezpečné situace. Jedno se objeví, ale je to vpravdě faustovská volba. Přítomnost uznávaného režiséra samozřejmě neunikne pozornosti vládnoucího režimu a ministr propagandy Joseph Goebbels přijde s nabídkou, připomínající spíše ultimátum. Pabst může dál točit filmy a dostane k dispozici nejlepší herce, neomezené prostředky i ochranu pro svou rodinu. Musí však pracovat pro Hitlerovy stoupence. Začínají roky umělcova lavírování mezi stupňujícími se požadavky nacistů a vlastním svědomím... Román předního německojazyčného autora, zařazený listem The New York Times mezi deset nejlepších knih roku 2025, je mrazivou a psychologicky pronikavou studií sebeklamu a postupného morálního úpadku člověka, který kvůli svému umění a přežití zaprodal vlastní duši. „Velký román o morálním selhání.“ – Die Zeit„Uzavři mír s netvorem, a on se objeví znovu, u tebe doma, připlíží se ze sklepa, a pak už bude pozdě. Právě o tom vypráví Kehlmann.“ – The Daily Telegraph „Román se zabývá aktuálním tématem: pasivním kolaborantstvím s režimem.“ – NDR „Věčné téma morálního selhání výjimečného umělce zpracoval Kehlmann pozoruhodně nejen po stránce obsahové s atraktivním prostředím kinematografie, kde se mihnou další slavné osobnosti, ale i po stránce formální. Autor střídá hlediska a úhly pohledu na Pabsta, takže ho vidíme tu očima jeho asistenta (který navíc jako již starý muž trpí demencí), jeho ženy, jeho syna i dalších postav.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.czTáta mluví tichým, téměř vrnivým hlasem, který Jakob slyšel jen několikrát, a to pokaždé když ho s mámou navštívili na place. Jakmile nastanou potíže, jakmile prasknou reflektory nebo spadne lešení nebo se pohádají herci, pak táta nasazuje tento hlas, jenž všechny uchlácholí a způsobí, že dělají, co on chce. Doma ten hlas Jakob ještě nikdy neslyšel.„Takže jste byli dlouhá léta v zahraničí?“„A teď jsme na cestě domů.“„Jaký je váš vztah k vládě?“„K jaké?“„K naší!“„O politiku se nezajímám. Jen točím filmy. Napínavé filmy. Detektivky a dobrodružné.“„Ale záleží vám přece určitě taky na národním probuzení.“Táta chvilku mlčí, pak řekne: „Vidíte přece, že se vracím.“Očividně to byla správná odpověď. Policista vrátí pasy. „Heil Hitler,“ řekne, zatáhne dveře a jde dál. – ukázka z knihy
