Není to průměrný muž. Jeho problémy jsou jedinečné a řeší je ještě výjimečněji…Jsou svoji už deset měsíců a deset dní, takže mít dítě by asi nebyla taková věda. Jenže jejich rodičovství začalo nevyzpytatelnou náhodou zase úplně jinak, než kdyby ho profesor genetiky Don Tillman metodicky promyslel i s ohledem na to, že teď tvoří polovinou páru. V New Yorku, kam se novomanželé přestěhovali, aby bádali na Kolumbijské univerzitě, probíhá navíc Rosiino těhotenství bez podpory australských příbuzných velice dobrodružně. Nastávající otec se do nového projektu opět vložil s veškerou vervou, což vzhledem k jeho poruše budí zdání jedné blázniviny za druhou. A nejde jenom o lpění na těhotenských přikázáních či o schémata na dlaždičkách koupelny, na něž si s důsledností sobě vlastní průběh „jiného stavu“ rozkreslil.Coby osoba extrémně důvěřivá reaguje Don vždy stoprocentně upřímně, protože neumí používat finty, humor ani takt. I empatie mu bylo dopřáno pouze stopové množství, zato vyniká nebetyčným potenciálem se zlepšovat. Štěstí sympatického aspergera s výjimečným IQ je totiž v tom, že nikdy nedělá nic napůl, věří v lásku vroucněji než většina z nás a spáchal by v jejím jménu cokoli. I kdyby to znamenalo zatčení kvůli pozorování batolat na hřišti, psychoterapii, na kterou je pak nucen docházet, nebo podezření z terorismu, když se krize vyhrotí. Poněvadž zbývá-li byť jen teoretická naděje, že lze nepříznivý osud zvrátit, on ji hrdinně využije. Ovládá přece aikido!Představte si Sheldona Coopera, jak se při krájení kostiček zeleniny pro těhotnou shání po pravítku. Příběh navazující na vědeckou grotesku Projekt manželka, který nadchl čtenáře i posluchače po celém světě, líčí životní situace budoucího táty s poruchou autistického spektra nejen s důrazem na komično, jež kolem sebe způsobuje, ale především s vlídností nezbytnou pro vzájemné pochopení.„Když se setkáme s někým, kdo je úplně jiný než my, máme sklon pokládat ho za méněcenného, jakkoli bychom si to sami nikdy nepřiznali. Graemův Don Tillman nám ukazuje, že neschopnost vyjádřit emoce neznamená, že dotyčný emoce neprožívá. A v knize Projekt potomek se autorovi podařilo dosáhnout ještě hlubšího ponoru: každý, kdo se kdy připravoval na rodičovskou roli, si kladl podobné otázky jako on: Dělám to dobře? Co když děťátku ublížím? O tom se v těhotenských příručkách nepíše. Tyhle obavy mučí nás všechny, avšak díky Donovi se necítíme tak zmatení. A díky bizarní zápletce v jeho režii se jim dokonce můžeme – a musíme! – srdečně zasmát.“ – Bill Gates, programátor, podnikatel a filantrop„Simsionovy postavy jsou tolik živé, jeho vypravěčství tak nápadité! Stejně jako v Projektu manželka je hrdinovo tápání v kmenových zvyklostech majoritní populace neotřelé a povznášející.“ – Readings Books (Australia)„Román nepojednává jen o otcovství, nýbrž i o láskyplné ochotě ke změně a o svérázném hledání rovnováhy v chaosu, který život přirozeně provází. Donova upřímnost vás rozesměje i dojme.“ – bookbrowse.com„Formulace ‚jsme těhotní‘ odporuje základní biologii. Mylně naznačuje, že můj stav se změnil stejně jako Rosiin, (…) nicméně moje vrozené logické schopnosti významně převyšují mé schopnosti mezilidské interakce. Bez lidí jako já bychom neměli penicilin nebo počítače. Ovšem psychiatři mi byli ochotni stanovit duševní chorobu už před dvaceti lety – byl jsem přesvědčen o jejich omylu a v mých lékařských záznamech kromě deprese žádná jiná definitivní diagnóza nestojí. Problém zhroucení byl slabinou mé argumentace. Je to pouhá reakce na iracionalitu, jenže sama reakce na iracionalitu je iracionální.“ – ukázka z textu
