čte Jiří Ornest Proces je nejčtenější, nejpřekládanější a nejčastěji adaptovaný román Franze Kafky (1883-1924). Kdo nezná Kafkův život, je románem vtažen do nepochopitelného soukolí byrokracie, v němž má vše svůj řád, ale ničeho se nelze dobrat, a zvláště ne spravedlnosti; do tolik známých praktik totalitních režimů, kde genocida a zvůle soudnictví jdou ruku v ruce. Cílem je ponížení člověka. Vzít mu důstojnost a dohnat ho k vlastnímu obvinění, v němž je smrt úlevou a vysvobozením. Tím je zachycen obecně platný princip a tím je také román nadčasový. Kdo však životopis Franze Kafky zná, vidí zde další paralelu – ženu. Šest let trýznivé lásky Franze Kafky s Felice Bauerovou, německou dívkou, se kterou byl Kafka dvakrát zasnouben. První zásnuby byly zrušeny sice na Kafkovo přání v Berlíně roku 1914 v hotelu Askánský dvůr, ale snoubenec se přesto cítil nesmírně ponížen, protože se vše odehrálo veřejně. Byl vystaven „soudu“ před celou rodinou Felice, a to nečekal. Krátce na to, začal psát Proces, svůj první román, který končí větou „Jako pes,“ pravil, bylo to, jako by ho stud měl přežít. Manželství vnímal Kafka jako konvenci – být dobrý, správný muž. Takové pojetí se ovšem vůbec neslučovalo s psaním. Mou jedinou vášní jsou ty moje noční škrabanice, napsal v dopise. Proces je vedle Zámku a Ameriky Kafkovým třetím románem. Ani jeden z nich ovšem nebyl dokončen. Předem je tedy dáno, že hledání významu bude i touto fragmentárností znesnadněno. Nakonec však nezáleží na tom, proč Kafka román napsal, ale jaké osobní poselství nám, každému jedinému čtenáři, předává.
