Hodný chlapi to mají vždycky těžší… Patrikovi je pětatřicet, vykonává profesi praktického lékaře na maloměstě a při pohledu do zrcadla se mu jako první vybaví Shrek. V ordinaci mu vypomáhá atraktivní, ale nepřístupná Marika s jazykem horším než dlaždič, a na pozici zdravotní sestry už tři roky „zaskakuje“ jeho vlastní matka, která těžce nese, že syn významného brněnského internisty se zahrabal v rodné hroudě coby obvoďák. Pro něho je však pomáhání obyčejným lidem vášní, které se vyrovná snad jen chutná večeře po boku milované Hanky před televizí, kde si Real Madrid vykračuje k dalšímu vítězství. Jenže jídlo se teď snaží omezit, ve vztahu jim to docela skřípe a štěstěna se odvrací dokonce i od jeho oblíbeného fotbalového týmu. Naštěstí jsou tu jeho nejlepší kamarádi Miki a Dasty, s nimiž to táhne už od gymplu a u kterých vždycky najde pochopení – i něco dobrého k snědku. Dočká se tenhle zlobr s velkým srdcem svého šťastného konce? Úspěšná česká autorka ukazuje ve svém prvním feel-good románu svět pohledem lékaře v ambulanci, který důvěrně zná z vlastní praxe zdravotní sestry (což zúročila už při psaní Chirurga). Její laskavé vyprávění zaručeně posílí váš životní optimismus! „Chtěla jsem, aby čtenář skrze tu knížku zažil lékaře, který má rád lidi, má pro ně pochopení, a přitom zažívá i ty nepříjemnosti, které každý praktický lékař zažívá.“ – Petra Dvořáková, autorka „Je to příjemná vtipná letní oddechovka, ideální na dovolenou. Moc dobře napsaná a hodně čtivá.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz„Je to román, co chce být skoro programově veselý, zábavný. Pracuje s komikou, a hlavně tou situační. Místy si pomáhá taky specifickým jazykem, ovlivněným nářečními výrazy a obraty. Jednou připomíná sitkomové psaní Evžena Bočka v hlavní roli s ‚aristokratkou‘, jindy pak Michala Viewegha v lepších časech, třeba v titulech Biomanžel nebo Biomanželka.“ – iDnes.cz Jen co přiběhnu do ordinace, ve dveřích mě lapí máti. „Máš tady to svoje očkování proti chřipce. Já ti je nedoporučuju, ale když už je chceš, tak je dostaneš,“ prohlásí a stojí s vytasenou vakcínou jak soldát před útokem. Ten pocit, s jakou slastí do mě jehlu rýpne a pak mi s přivřenýma očima bude vpouštět do těla bezbarvou tekutinu, mi obrací žaludek.„Nakonec možná svůj postoj k očkování přehodnotím, když teď začínám zase randit. Člověk může při intimním kontaktu leccos chytit,“ podotkne máti. „Ježišmarjá, mami…“ zaúpím. Tohle člověk fakt nechce slyšet. „Už mi to tam vraž!“ zažadoním, jako bych prosil o poslední kulku. – ukázka z knihy
