Kronika města Kocourkova

Anotace

To se pár chytrých pantátů dalo dohromady… Kde ale udělali chybu? Slyšte, slyšte! Nenajde se na pohádkové mapě město s potrhlejším starostou a pány konšely. Kocourkovští zastupitelé ve složení Přetrhdílo, Semtele, Halabala, Játovím, Vymňouk & spol. zasedli na nové radnici a chopili se zvelebování ulic, budování pořádkových složek i diplomacie ve vztahu ke světu. Opomenout nelze ani jejich důmyslné vychytávky v oboru fyziky či biologie. Satiru o skopových palicích, které se v klídku české kotliny srážejí s realitou, až se děti řehtají ostošest, sice stvořitel Ferdy Mravence zasadil na panství jistého knížete pána a notně ji přitáhl za vlasy, ale… Že je vám to přesto povědomé? To se ví. Pozdvižení kolem stěhování kostela, záměr poroučet počasí nebo způsoby ochrany majetku před rozkradači obecního vlastnictví už v roce 1947 předpověděly šmodrchance při budování socialistických kocourkovů. Ostatně určitý druh tuposti se ve správě věcí veřejných projevoval odjakživa – a je k vidění dodnes. „Humor je boj s lidskou blbostí. Nemůžeme v něm nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat.“ – Jan Werich, představitel hlavní role ve filmu U nás v Kocourkově. „Ani tesař neměl do výroby šibenice moc chuti, když ji přišel obecní strážník zničehonic objednat. Ale sotvaže ho přišel sám pan starosta upomenout, že ji městská rada potřebuje, hned změnil řeč. ‚To jsem nevěděl. Kdyby byl strážník řekl, že je to šibenice pro vás a městskou radu, tak bych ji byl hned s největší radostí udělal.‘“ – ukázka z textu

Přehled kapitol