Hana

Anotace

„Lidem, které mám ráda, nosím neštěstí.“ Devítiletá Mira zlobila a za trest nedostala na rodinné oslavě zákusek. Řízením osudu je právě tohle zlomový moment, který spoutá její budoucnost s životem podivínské nemluvné tety Hany a odhalí pohnutou rodinnou historii. Co se vlastně stalo Haně, dříve vyhlášené místní krasavici? Je možné nést si v sobě celoživotní pocit viny za něco, k čemu došlo spíše souhrou náhod a dějinných okolností? „Osud tří generací valašskomeziříčských Židů je popsán s bravurou, která vyráží dech. Stojí za ní svědomitá příprava, studium literatury, práce s prameny, rozhovory s pamětníky. Přesně to činí román dokonale životným a uvěřitelným. Autorka má vytříbený smysl pro váhu každého slova, pro rytmus věty i odstavce, dokáže odstínit jemné nuance situací.“ – Petr Kukal, Lidové noviny „Takže maloměsto, tři generace jedné rodiny, lásky, nenávisti, zamilování, odcizení, nepochopení, zbabělosti, chlácholení, že tak zle přece jenom nebude, a zjištění, že bylo ještě hůř. Nakonec z této mlýnice vylezou živé jen dvě ženy. Dívka Mira a její teta Hana… Okruh postav zůstává víceméně dán už zkraje a vše, co přijde dále, jsou jakoby jejich další a další kombinace. Všichni se v tomto dusivém maloměstě vaří ve vlastní šťávě, přičemž , velké dějiny‘ temperaturu tohoto varu jen zvyšují.“ – Jiří Trávníček, Host „Na základě skutečných událostí (epidemie tyfu ve Valašském Meziříčí) vypráví Mornštajnová příběh fiktivní, a přesto reálné rodiny; úsporným jazykem skládá obraz životů, které se vzájemně ovlivňují domněle nepodstatnými příhodami, z nichž i ta nejbanálnější může mít dalekosáhlé důsledky pro další generace.“ – protišedi.cz „Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám. Hana je silným románem, s potenciálem v české literatuře nezapadnout.“ – Lucie Zelinková, novinky.cz „Hana je výborně koncipovaný román, jehož stavba čtenáře vtáhne do atmosféry rostoucího útlaku a válečných let. Pohled autorky je vyvážený, její hrdinové jsou zbabělci i bezohlední lidé využívající tragédie jiných, ale také lidé zachovávající si morální hodnoty, třeba i nevědomě.“ – Jiří Lojín, vaseliteratura.cz Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena. Alena Mornštajnová (* 1963) Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Literárně debutovala románem Slepá mapa (Host, 2013), který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Její druhá kniha Hotýlek (Host, 2015) i její třetí román Hana (Host, 2017) se setkaly s pozitivními ohlasy jak u čtenářů, tak u kritiky. Lenka Vlasáková (* 1972) Vystudovala herectví na pražské DAMU a už při studiu hostovala v Divadelním spolku Kašpar, po absolutoriu byla sedm let ve stálém angažmá v Divadle Rokoko a v současnosti se objevuje na různých scénách. První filmovou roli dostala už v roce 1990 v dramatu Houpačka, proslavila ji hlavní role ve filmu Lea z roku 1996, za níž získala Českého lva. Od té doby se na filmovém plátně objevuje pravidelně (Paralelní světy, U mě dobrý, Kawasakiho růže, Ženy v pokušení, Nikdy nejsme sami, Lída Baarová). Televizní diváci ji mohou znát z řady seriálů (např. Ulice, Cesty domů, Neviditelní, Polda, Bohéma) a z dabingu je známý také její hlas. Tereza Dočkalová (* 1988) Už během studia herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři hostovala v Těšínském divadle, v Divadle loutek a posléze v Komorní scéně Aréna v Ostravě, kde na sebe upozornila jako Nina Zarečná v Čechovově Rackovi. Sem také po škole nastoupila do stálého angažmá. Od roku 2013 je členkou souboru pražského Divadla pod Palmovkou, kde se objevuje v řadě představení. V roce 2018 obdržela Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Henrika Ibsena Nora a o šest let dříve získala stejné ocenění v kategorii herečka do 33 let. Pravidelně spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem.

Přehled kapitol