V lásce a ve válce je dovoleno vše: milovat i zrazovat. A platí to zjevně také o víře.Evropa přestála světovou i studenou válku a čile směřuje k miléniu, které v dějinách zatím vždycky hýbalo zatuhlými pořádky. Katolický duchovní Leo Newman už však tou dobou není zrovna zářným reprezentantem dogmat domovského Říma. Prošel si stravující láskou k vdané ženě, jež pro něj byla nedostupná nejen vzhledem k jeho kněžskému stavu, a jeho vztah k víře je nyní dost vlažný. I v médiích blízkých Vatikánu se propírá Leovo „odpadlictví“, byť jeho literární stvořitel Simon Mawer dokládá, že pro zbloudilé Marie Magdalény nacházel a pořád nachází víc křesťanské milosti než jeho biskupští představení. Ostatně vše nasvědčuje tomu, že i sama Církev svatá tuší, komu by bylo vhodné svěřit jisté značně ošemetné vědecké poslání.Když je Leo jakožto specialista na starořečtinu povolán přezkoumat jazykovou pravost části papyrů z En-Moru u Mrtvého moře, pocházejících nejspíš z prvního století našeho letopočtu, učiní ohromující objev. Coby páté a nejstarší evangelium o Ježíšově životě je zřejmě sepsal odpadlík z apoštolské družiny – Jidáš Iškariotský, jenž svého učitele před ukřižováním zradil. Zejména náhled na Kristovo zmrtvýchvstání, zahrnutý do svitků, by otřásl přesvědčením stovek milionů věřících. A tak hrdina stojí nejen před otázkou, zda to světu vůbec sdělit, ale dozvídá se během pátrání i překvapivou pravdu o sobě…Pátý román britského tvůrce Skleněného pokoje či Pražského jara má opět výraznou českou, přesněji moravskou stopu. V pomyslné rukověti pro třetí tisíciletí – v originále dílo vyšlo přesně 1. ledna 2000 – Mawer ukazuje, že zdaleka ne vše, na čem se zakládají naše životní východiska, bývá pravdivé. „Tápající kněz, jehož víra vzala ve století po Nietzschovi zasvé, je v západní literatuře velmi povědomá postava. Romanopisec Simon Mawer pro ni přesto našel občerstvující a výmluvné zpodobení.“ – The Atlantic„Poetický jazyk znamenitě vystihuje, nakolik se klauzura Vatikánu rozchází s horoucími vášněmi dávného Jeruzaléma, jenž zůstává skutečným svatým městem. Na pouti ke kořenům [autorova] sága nenabízí snadnou čtenářskou cestu, ale projdeme v ní pozoruhodnými zákruty lásky i víry.“ – Daily Express„Věroučné mysterium, pletichy na milostném poli a záhada totožnosti – to vše umícháno v amalgám poskytuje úchvatně napínavé čtení.“ – Kirkus Reviews„Maličko se to tváří jako brownovina, ale vlastně ani trochu, když se začtete. (…) Zmateni řadou bestsellerů žánru biblický thriller se ponoříme do románu, abychom zjistili, že je to – román. Prostě velký příběh vztahů, bolesti a lásky, bez potřeby dalších přívlastků.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz„Proboha, Leo. Pokud se ukáže, že ten text pochází z prvního století a navíc je tím, za co se vydává – očitým svědectvím, zprávou o životě Krista takříkajíc z první ruky podanou někým, kdo stojí zcela mimo tradici stávajících evangelií –, no co potom?“„Pak bude mít církev co vysvětlovat.“Biskup pohodil hlavou. „Nevyplácí se rozebírat víru přespříliš detailně, Leo. Nejde o to, že víra je mylná, popřípadě fakticky chybná, chcete-li, ale každopádně není vhodným objektem zkoumání za použití vědeckých metod. Halucinace jednoho je převtělením v podání někoho jiného. Kdo může říct, co z toho je pravda?“ Pokusil se o úsměv. Byl to geniální chlapík, novináři velice oblíbený, vždycky se mohli spolehnout na to, že jeho sdělení se ponesou v duchu zdravého rozumu. „A bude vám to někdo věřit?“ – ukázka z textu
