Babo Jago, stůj, nijak nečaruj! Chaloupko, otoč mě k životu čelem! Zatímco v Mrazíkovi se uměla otočit jen k Ivanovi a zase k lesu vchodem, tahle strašidelná chaloupka obávané baby Jagy má daleko širší repertoár. Pokud trochu pohne muřími nožkami a zčerstva popoběhne, zvládne svou věkovitou paní i její dvanáctiletou schovanku Márinku přenést na lecjaké místo na Zemi – vždy ale radši někam na okraj, aby nebyly tolik na očích. Stařičká Jaga totiž plní úkol strážkyně Brány, kudy zemřelí odcházejí navěky ke hvězdám, a její dospívající svěřenkyně má čarodějnou živnost brzy převzít. Jenže ať už Márinka s babou i chaloupkou putuje severní Anglií, africkou pouští, arabským přístavem, stepí či horami, tohle věčné harcování na hraně mezi životem a smrtí ji zoufale nebaví. Osiřelou dívku, která nezná nic než vyprovázení zesnulých, to táhne k živým: chce chodit do školy, mít přátele a díky nim poznat, co je kolem nás krásné, co kruté a co jen mámení. Jak to zaonačit? Má přece přísně zakázáno opouštět pozemek vymezený plotem z kostí, babice se netváří, že by se na tom mělo cokoli měnit a taky chaloupka mívá své vrtochy. Co takhle zkusit fintu jako kdysi Jeníček? A lopata to nebude! Moderní pohádka pro starší děti propojila slovanský folklor s prostředky žánru fantasy. V rámci symbolického obřadu přechodu z dětství do dospělosti musí být její hrdinka připravena přijmout povinnosti a zároveň uhájit právo vykročit na cestu vlastního příběhu. „Střípky báchorek a legend kolujících mezi lidmi, co svět světem stojí, jsou složeny v něco nového a naprosto úžasného. Kouzlu prózy propadnou čtenáři nehledě na věk.“ – Booklist „Svěží kombinace lidové slovesnosti s románem zasvěcení předkládá teenagerům nelehké téma posledních lidských věcí a současně opěvuje nezbytnou radost ze života.“ – The Sunday Times „Originální debut přináší dojemný, hrůzostrašný i filozofický náhled na to, jak těžké je občas bojovat s předurčením a jak důležité je při tom mít svobodu volby.“ – The Guardian „Nádherně napsaná kniha. Člověk musí mít na paměti, že hrdince je jen dvanáct. Je vidět, jak se snaží zavděčit všem a napravit svoje chyby a hlavně jak je důležité aspoň sobě nelhat. Nakonec si uvědomí, co potřebuje a ostatní ji pomůžou s tím, co sama nezvládne.“ – ze čtenářských recenzí na Databazeknih.cz Hluboko uvnitř cítím, že to prostě musí nějak jít. Šlahouny mě pevně chytí a chaloupka se zakloní, dokud obě neležíme na zádech s očima upřenýma k hvězdami poseté obloze. Přes jejich třpytivou nádheru tančí pruhy zelené polární záře a mně se tělem rozlévá hřejivý pocit, protože se mi zdá, že mě chaloupka konečně pochopila. V tomhle vesmíru plném možností přece musí existovat nějaký jiný způsob, jak všechno napravit, aniž bych byla nucena přijmout životní úděl, o který nestojím. Položím ruku na liánu, která mě drží, a samy hvězdy jsou mi svědkem, když do noci zašeptám: „Chci mít vlastní život a chci být paní svého osudu.“ – ukázka z knihy
