Tato audiokniha je VÝJIMEČNÁ tím, že se dá poslouchat z obou konců nebo začátků. Takže BUĎ můžete poslouchat jako obvykle od prvního tracku, a tím začnete příběhem Daniela, NEBO přeskočit na třináctý track, a tak začnete Zuzaniným vyprávěním. ANEBO si interprety můžete střídat po kapitolách či jakkoli jinak. Je to jen na Vás. VYBERTE SI! Jeden byt, dva cizí lidé. Domov nového páru, anebo přechodná zastávka na křižovatce jejich životních cest? Táborská garsonka se ocitne ve střídavé péči nesourodé dvojice mladých lidí, které propojila náhoda, vzájemná potřeba a snad i láska. Zatímco Danielovi umírá otec, k němuž chová rozporuplné city, Zuzana odešla od partnera, s nímž má komplikovaný vztah. On je vystudovaný sociolog, ze kterého k tátovu zklamání nevyrostl průbojný grázl, ona je vášnivá čtenářka, jež se nedokáže úplně odstřihnout od předešlých vztahů. Oba spojí péče o nemocného starce, vyhlížejícího smrt v opuštěné vile, kde každá rozpačitá návštěva může rychle nabrat nečekaný směr. Unese jejich křehké pouto tíhu tolika odlišností a závazků? A proč nás vůbec život spojuje s lidmi, s nimiž nemáme nic společného, a odděluje nás od lidí, které jsme si svobodně vybrali?Co se stane, když se do knihy přistěhuje druhý autor? Vznikne román ve dvou: napjaté soužití dvojice příběhů, jež lze vnímat v libovolném pořadí – a tak i rozhodnout, jak celé vyprávění začne a jak skončí. „Nevšední experiment Němce a Šrámkové se povedl. Dvě samostatné části si nakonec nekonkurují, naopak postupně vytvářejí přitažlivou skládanku.“ – Kristýna Skalníková, Novinky.cz„Přestože prózu nelze číst autobiograficky, zvolená vypravěčská pozice oběma podílníkům náramně svědčí. Daniel představuje povýšeného intelektuála, jehož se netýkají běžné problémy, Zuzana zase poněkud chaotickou, avšak přemýšlivou ‚divoženku‘.“ – Erik Gilk, A2Byla nervózní. Nejspíš proto si všechno tak prohlížela, aby to zakryla. A já jsem si trochu prohlížel ji: tmavý vlasy stažený do culíku, pár pramenů volně zastrčených za uchem, v boltci nejspíš umělá perla. Nebyla namalovaná, anebo jenom tak, že to nebylo vidět. Slušná holka, ani hezká, ani škaredá, nejspíš chytrá. Nehledal jsem podnájemnici s výhodami, takže mi mohlo být šumák, jak vypadá, ale žádnou nánu jsem doma nechtěl. – ukázka z knihy
